Po příjezdu na Pastviny nám počasí příliš nepřálo. Ubytovali jsme se, najedli se dobrého oběda a hráli stolní hry. Při těchto hrách jsme se učili asertivně komunikovat, a jak už to u stolních her bývá, řešit konflikty či nedorozumění, a to zejména slušně a v klidu. K večeru se počasí umoudřilo, proto jsme se vydali na rychlý průzkum okolí. Podívali jsme se k přehradě a místu, ze kterého zítra vyrazíme na šlapadlech.
Další den byl naplněn očekáváním. Ráno jsme vyrazili taktéž na tradiční procházku k památné Vejdově lípě. Děti se chytily za ruce, vytvořily řetěz a pokusily se strom obejmout. Lidský řetěz však nebyl dost dlouhý ani za pomocí personálu, nezbývalo nám nic, nežli uznat porážku a velkolepost přírody a vydat se za dalším dobrodružstvím, směrem k bobové dráze. Bobovou dráhu si děti nebojácně užily, zlí jazykové by tvrdili, že byly dokonce odvážnější než samotný personál. Poté nás čekal delikátní oběd následovaný odpoledním odpočinkem.
Odpoledne téhož dne nás čekal další zážitek. Propůjčili jsme si koráby (šlapadla) a vydali se vstříc otevřenému a divokému moři (přehradě). Všichni jsme museli spolupracovat, neboť ovládání těchto ďáblových strojů bylo zrádné a nikterak snadné, vyžadovalo mnoho trpělivosti, úsilí i fyzické zdatnosti. Všichni jsme přežili nebezpečí, která moře přináší. Den jsme zakončili upečením ulovené zvěře (špekáčků) a přednáškou na téma „přežití v divoké přírodě“, včetně nácviku rozdělávání ohně.
Poslední den bylo krásné počasí, proto jsme se před odjezdem pořádně nasnídali a vydali se na molo, kde se děti opalovaly nebo dováděly ve vodě. Cestou na SVP jsme se zastavili na zmrzlinu, což bylo dokonalé zakončení dobrodružného kohezivního pobytu.
